Šlapu si to jenom tak, nevnímám.
Je to divnej kolotoč, v kterym se převlíkám.
Stůl má husí kůži z mejch dopisů,
ale já tu hanbu snad nějak setřesu.
Lítám v tom až po krk, kdo mě zachrání?
Vlezu vždycky tam, kde to zavání.
Toulavý boty číhaj v botníku
a hvězdy krouží pod žárovkou v šatníku.

Chodím ulicí, barvu šedou teď nevnímám
a kočky se mrouskaj.
Chodím ulicí, na pomník se teď vyčůrám
jako zatoulanej pes.
Chodím ulicí, tam kde zvrací námořník
a všichni se koukaj.
Chodím ulicí, nevešel bych se na chodník
a metací vůz na kolenou loudá se novym ránem.

V hlavě čtyři promile nápadů,
vidím se na první straně bulvárů,
umělá žena civí z vitríny,
já chci bejt celej u ní, jen ona mi rozumí.
Vzduch je plnej vůně popela
a Betty v bílejch kozačkách je celá nesmělá.
Opona se pomaličku zavírá
a kašpárek s pistolkou se u vchodu chechtá.

Chodím ulicí, barvu šedou teď nevnímám
a kočky se mrouskaj.
Chodím ulicí, na pomník se teď vyčůrám
jako zatoulanej pes.
Chodím ulicí, tam kde zvrací námořník
a všichni se koukaj.
Chodím ulicí, nevešel bych se na chodník
a metací vůz na kolenou loudá se novym ránem.

A andělskej jinotaj neónovym návěstím láká.
Někde tam za rohem kašpárek tam do Betty bouchá.