Pořádali jsme workshop, na který bylo zapotřebí dvou modelek. Počáteční filozofie byla taková, že modelky jsou nespolehlivé a tak je třeba požádat (pro jistotu) kamarádku, zda by mohla být náhradnicí, kdyby jedna z dvou dívek nedorazila. Snažili jsme se škody minimalizovat tím, že jsme vybírali holky, které mají všechny možné předpoklady spolehlivosti – tedy jsou ideálně místní, nebo z blízkého okolí (aby se předešlo komplikacím v podobě nefungující dopravy apod.), mají v profilu dostatek fotek a především fotky od profesionálů (kdo se vyfotí mobilem, ten si spíš účast na workshopu rozmyslí, byť je to honorováno). Vybrané slečny jsme obvolali a dohodli s nimi podpis Dohody o provedení práce – především proto, abychom si ověřili spolehlivost. Jedna ze slečen (na fotopátračce ji naleznete pod nickem Luckaa), říkala, že je časově velmi vytížená a zda by bylo možné smlouvu podepsat rovnou v den workshopu, že určitě dorazí, ale sejít se kvůli podpisu, který může udělat na místě by ji prý dost zkomplikovalo program. Tedy dobrá… varovné světýlko začalo blikat..ale máme přeci jen jednu náhradnici.

Druhá modelka také nadšeně souhlasila s účastí na našem workshopu a ani podpis smlouvy předem nebyl problém. Tak jsme se dva dny před dnem D sešly a smlouvu podepsali. Skvělé, říkali jsme si, jedna vypadá spolehlivě a za druhou – kdyby šlo do tuhého – máme náhradnici. Byli jsme přehnaně optimističtí, jak ukázal další vývoj.

Dále jsme se snažili postupovat nanejvýš obezřetně. Ve čtvrtek (den předem) jsme modelkám připomínali zítřejší konání workshopu, ptali jsme se, jestli se nic nezměnilo a zda se dostaví. Ano, ano. Obě holky odpověděly, že se těší, že ráno přijedou. Paráda, uklidňovali jsme se. Tak snad byly naše obavy plané. Nastal čas vyčítání si našich předsudků ohledně modelek a jejich móresů.

V pátek – den konání workshopu – jsme už v půl osmé psali poslední informaci ohledně županu, který je výhodný mít s sebou. „Ano, župan vezmu, těším se.“ zněla odpověď od slečny, která měla podepsanou smlouvu (fotopátřačka nick Petra (55963)). Druhá neodpověděla, čímž znejistění vzrostlo, ale uklidňovali jsme se vzájemně: „Přece nemusí odpovídat na každou blbost, župan vezme, nebo ne, ale není nutné nás o tom informovat, přeci.“ Náš další plán byl takový, že necelou hodinu před začátkem workshopu ještě oběma zavoláme, zda jsou na cestě a v pořádku to stíhají. Tak jsme udělali. Slečna Luckaa nezvedala telefon, slečna Petra nedostupná. Nedostupná symbolizuje to, že je v metru. Sakra musí to znamenat že je v metru…nervy začaly volat po kýblu. Za minutku sms od Petry „Mám strašné komplikace, otec si musel půjčit auto a já jsem bezmocná, protože bydlím 20km za Prahou. Mohu přijet na 12 hod (pozn. red. workshop začínal v 10hod bezpodmínečně), samozřejmě za snížený honorář.“ Paráda. A to měla být ta spolehlivější ze dvojice. Tak jí voláme, že zaplatíme taxi. Ona že zjistí, kdo a za kolik zavolá v kolik přijede. Po několika našich telefonátech nám přišla sms, že ještě zjišťuje. Když jsme se jí potřebovali dovolat, abychom jí řekli, že na taxi kašlem, že pro ni zajedem, už nezvedala telefon, na zprávy nereagovala. Konečná! Druhá nám v 9:45 – tedy v čase, kdy už měla být v ateliéru, napsala sms, že se omlouvá, ale že celý večer prokašlala, že se necítí dobře a tak nepřijde….

Úžasné vyústění!

Jen na okraj: nejsme žádní otrokáři – navíc workshop byl honorovaný – a chápeme, že člověk může onemocnět. Ale ve chvíli, kdy večer před workshopem kašlu nebo mám střevní problémy, nebo je cokoliv špatně – tehdy je nejvyšší čas se omluvit, aby měl fotograf, respektive organizátor možnost začít co nejrychleji řešit náhradní plán. Když to zavolám (slečna luckaa pouze odeslala sms) ve chvíli, kdy workshop začíná, nenapadá nás žádné slušné slovo, kterým bychom vzniklou situaci popsali.

A druhá slečna Petra? Ta pravděpodobně už ráno nikam nechtěla, myslela si, že auto je výmluva dostatečně vhodná. Nechceme domyslet, kdybychom tehdy odvětili, že dobře, ať tedy přijede ve 12hod. Buď by napsala, že táta ještě nepřijel, ale spíš už by se neozvala vůbec. A na naše telefonáty by nereagovala… Jako to koneckonců udělala už ráno, když jsme se situaci ještě pokoušeli řešit a zachránit.

Nikomu bychom nepřáli, aby si takovéhle „žhavé“ okamžiky prožil. A myslím, že „modelky“, které špekulují nad tím, jestli jo, nebo ne a vlastně nevědí, co by rády, by se měly zamyslet nad tím, že jejich „nerozhodnost“ (nebo spíš sobectví) komplikuje a ničí cizí úsilí a práci.

Naopak bychom chtěli moc poděkovat modelkám, které celou akci zachránili, přijeli během neskutečně krátké doby a ještě byly fakticky úžasné! Jedna zachránkyně má profil rovněž na fotopátračce – Veronika16, druhá se jmenuje Táňa naleznete ji jako Nikitu na Fotopartě.  A náš veliký dík patří i náhradnici, bez které si to po takovýchto zkušenostech neumím představit.